Rubrika: Písnička

Doudlevecká lávka prohejbá se, pod ní teče voda rozlejvá se,
v tej voděnce jsou rybičky |:chytá je má milá do sukničky:|

Rozsviť mně má milá lucerničku, ať já neupadnu přes lávčičku.
Upadnu-li zmažu kabát, |:budeš mít má milá co pucovat:|

V neštastnej lucerně svíce zhasla, vojenská patrola pro mě přišla.
Přišla pro mě, sebrala mně, |: k vojenskýmu stavu dodala mě :|

|:Zatmělo se mně slunéčko,:|
ach kdo potěší, má nejmilejší,
mé zarmoucené srdéčko!

|:Zatmělo se mně ze všech stran,:|
že mnoho falešných a málo upřímných,
že mnoho falešných lidí znám.

|:Nemohu nikam vyjíti,:|
aby mně nemohli ti lidé falešní,
aby mně nemohli souditi.

|:Ach suďte, suďte, jak sluší::|
zaplať vám to pán Bůh, vy lidé falešní,
zaplať vám to pán Bůh na duši.

|:Na duši, tak i na těle,:|
protože jste všichni, i ti mí přátelé,
protože jste všichni proti mně!

Kukačka kuká, holoubek vrká na zelenej volši.
Cožpak si myslíš, můj nejmilejší, |:že já jsem nejhorší:|?

Ach, nejsem, nejsem, šáteček dej sem, já ti ho vyperu.
Abys měl bílej, až půjdeš k jinej |:v sobotu k večeru:|.

Až půjdeš k jinej, šáteček bílej jak růže zčervená,
aby jsi věděl, holečku milej, |:že já jsem jediná:|.

A když se vrátíš, můj z nejmilejší, šáteček rozvážu.
Bude-li bílej jako sníh padlej, |:zůstaneme spolu:|.