Rubrika: Čechy

Vez mě, koníčku vez, přes ten zelený les.
[:Pozdravuj mou milou, holku roztomilou,
že k ní nepřijdu dnes.:]

Kdybys byl k nám přišel, když měsíček vyšel,
[:byla bych ti dala,:] do kloboučku višeň.

Do kloboučku višeň, do kapsičky šátek
[:abys nepodváděl:] poctivých děvčátek.

Dybych já měl mé panenky tola- tramtarára, tola- tramtarára, tolary,
poslal bych si pro muziku do Pra- tramtarára, do Pra- tramtarára, do Prahy.
Muzika mně pěkně hrála, že mě milá zanechala, a já – tramtarára, a já – tramtarára, a já ji.

Ty holetský sakulentský hoši – tramtarára, hoši – tramtarára, hoši sou,
dyž voni dou do hospody s holkou – tramtarára, s holkou – tramtarára, s holkou svou:
co propijou, zaplatějí, žádnýho se nebojejí, hodni – tramtarára, hodni – tramtarára, hodni sou.

A dyž vy mě, má panenko, nechce- tramtarára, nechce- tramtarára, nechcete,
hledejte si svoje štěstí ve svě- tramtarára, ve svě- tramtarára, ve světě!
A já si ho hledat budu, až já vocaď povandruju, ve svě- tramtarára, ve svě- tramtarára, ve světě.

Podle webu nulk.cz: tramtadáda nebo tramtadráda.. něco si prostě vyber.

Mrákovská věž, převyšuje kopce, ať si chodí za mou milou kdo chce – zle je.
Mrákovská věž, převyšuje kopce, ať si chodí za mou milou kdo chce – tam, sem a tam.

Panímámo, hezkou dceru máte, jenomže jí doma nemíváte – zle je.
Kdybyste jí doma mívávali, hezký chlapcí by k vám chodívali – tam, sem a tam.

Vosy, vosy, vosy, sršáni vyletíli na mě ze škály,
ze škály, ze škáličky, hdyž jsem šel vod hubičky.

To já tě, holečku, povídám, že já tě naposled vodvírám,
přídeš-li ty k nám eště, vemu na tě koštiště.

Ouvej, ouvej, ouvej, já byl bit, já jsem to nedostal jaktěživ,
japa já zapomenu, dyž huž to nedostanu.

Ha ty svatyj Vavřenečku, stojíš na pěkným kopečku.
Vycházejí panny z tebe jako handělové z nebe

První vyšla celá bílá, ha ta druhá jen se skvíla,
ha ta třetí, eště hezčí, to bula má znyjmilyjší.

Štvrtá vyšla jako vobraz, hdyž mně nechceš, hrom tě rozraz!
Hrom tě rozraz na dje strany, pro falešný mjiluvání!

Já si tě má milá nevemu, vždyť ty seš podobná medvědu.
|:Medvěd má nožičky chlupatý, a ty máš srdíčko proklatý.:|

Co je po takovej panence, která má tři štyry mládence?
|:Jednoho v komoře, dva venku, nedbám o takovou panenku.:|

Doudlevecká lávka prohejbá se, pod ní teče voda rozlejvá se,
v tej voděnce jsou rybičky |:chytá je má milá do sukničky:|

Rozsviť mně má milá lucerničku, ať já neupadnu přes lávčičku.
Upadnu-li zmažu kabát, |:budeš mít má milá co pucovat:|

V neštastnej lucerně svíce zhasla, vojenská patrola pro mě přišla.
Přišla pro mě, sebrala mně, |: k vojenskýmu stavu dodala mě :|

|:Zatmělo se mně slunéčko,:|
ach kdo potěší, má nejmilejší,
mé zarmoucené srdéčko!

|:Zatmělo se mně ze všech stran,:|
že mnoho falešných a málo upřímných,
že mnoho falešných lidí znám.

|:Nemohu nikam vyjíti,:|
aby mně nemohli ti lidé falešní,
aby mně nemohli souditi.

|:Ach suďte, suďte, jak sluší::|
zaplať vám to pán Bůh, vy lidé falešní,
zaplať vám to pán Bůh na duši.

|:Na duši, tak i na těle,:|
protože jste všichni, i ti mí přátelé,
protože jste všichni proti mně!

Kukačka kuká, holoubek vrká na zelenej volši.
Cožpak si myslíš, můj nejmilejší, |:že já jsem nejhorší:|?

Ach, nejsem, nejsem, šáteček dej sem, já ti ho vyperu.
Abys měl bílej, až půjdeš k jinej |:v sobotu k večeru:|.

Až půjdeš k jinej, šáteček bílej jak růže zčervená,
aby jsi věděl, holečku milej, |:že já jsem jediná:|.

A když se vrátíš, můj z nejmilejší, šáteček rozvážu.
Bude-li bílej jako sníh padlej, |:zůstaneme spolu:|.