Školní cimbálovka ZUŠ Jana Hanuše
Sedí pantáta na kraj stola, u něho čepička sobolová.
Pod tú čepičku tři dukáty: Dajte nám, pantáto, jste bohatý.
Dajte nám, dajte, máte-i dáti, je nám tu zima pod okny státi.
Jeden je nahý, druhý je bosý a tom je nejhorší, co koš nosí.
|: Vretienko mi padá, ktože mi ho podá, :|
|: Nemám tu milieho, ani brata jeho :|
|: Nebanovala by keby nemusela, :|
|: keby ťa šuhajko, rada nevidela. :|
|: Rada nevidela, a aj rada mala, :|
|: keby ťa šuhajko, stále milovala. :|
Išli dievky ľan trhať, natrhali samú vňať,
u starieho Barana tancovali do rána.
Prišli domov ustatie a čižmičky zodratie,
otec chytil palicu a vyčistil Hanicu.
Moja milá taká je, keď má robiť chorá je,
keď husličky zahrajú, nožičky jej ihrajú.
Moja milá taký pes, nechcela mi švábku jesť,
len červené jabĺčka, aby bola ľahučká.
Loučení, loučení, ach, to je těžká věc,
když se musí rozloučiti, … , s panenkou mládenec.
Když jsme se loučili, oba jsme plakali,
oba jsme si bílým šátkem, … , oči utírali.
Když jsme se loučili, pod zeleným stromem
vždycky jsem ti říkávala, že tvá láska není stálá, že svoji nebudem.
Až já půjdu lesem, budu plakat hlasem,
dám si klobouček na stranu, na panenku zapomenu a budu zas vesel.