Školní cimbálovka ZUŠ Jana Hanuše
Loučení, loučení, ach, to je těžká věc,
když se musí rozloučiti, … , s panenkou mládenec.
Když jsme se loučili, oba jsme plakali,
oba jsme si bílým šátkem, … , oči utírali.
Když jsme se loučili, pod zeleným stromem
vždycky jsem ti říkávala, že tvá láska není stálá, že svoji nebudem.
Až já půjdu lesem, budu plakat hlasem,
dám si klobouček na stranu, na panenku zapomenu a budu zas vesel.
Hromy bijú a déšť prší, leje sa,
zem sa puká, zbúrené sú nebesa,
otvor milá, nech nestójím pod oknem,
lebo tady až do niti premoknem.
Kde si zmokel, švarný šohaj, tam sa suš,
mé srdénko zarmúcené netrap už,
lebo moje pekné líčka červené,
sú od tebja, falešníku, ztrápené.
Neodbývaj tak na krátko milého,
odejde ti, nebudeš mět žádného.
Preletuje v lesi ptáček nejeden,
nebudem já bez frajírky jeden den.
|: Za Dunaj, cérečko za Dunaj, :|
a jak ti bude zle zavolaj.
|: A já sem na tebja volala, :|
až ně má hlavěnka bolela.
(první hlas je ten vrchní)
Hoci som maličká, velkého muža chcem,
čo by ma vyložil, čo by ma vyložil zo země na posteľ.
Zo země na posteľ a z postele na zem,
hoci som maličká, hoci som maličká, velkého muža chcem.
Takieho frajera tej noci som mala,
že by ho krajšieho, že by ho krajšieho z dreva vystrúhala.
Z dreva vystrúhala, z hliny ulepila,
takieho som sa ja, takieho som sa ja frajera dožila.
Ženu mám, ženu mám takieho ťuťmáka,
išla kravu dojiť, išla kravu dojiť, sadla pod bujaka.
Mužu môj, mužu môj, smrdíš mi koninou,
nebudeš viac spávať, nebudeš viac spávať pod mojou perinou.
Lístečku z javora, spadls ně do dvora,
nebudu sa, milá ženit, až bude pohoda.
Lístečku z osiky, spadls ně do viky,
nebudu sa, milá ženit, až budu veliký.
Lístečku z jaseňa, spadls ně do sena,
nebudu sa, milá ženit, až bude potřeba.
|: Vretienko mi padá, ktože mi ho podá, :|
|: Nemám tu milieho, ani brata jeho :|
|: Nebanovala by keby nemusela, :|
|: keby ťa šuhajko, rada nevidela. :|
|: Rada nevidela, a aj rada mala, :|
|: keby ťa šuhajko, stále milovala. :|
|: Ptáčku jařabatý, ptáčku jařabe :|
|: vyzobal si mojej milej marijánek v zahradě :|
|: Já ho nevyzobal, to není pravda :|
|: přišel za ňú šohajíček a ona mu ho dala :|
Sedemdesiat sukieň mala,
a predsa sa nevydala.
|: a ja nemám iba, iba jednu,
pýtajú ma až za Viedňu. :|
Sedemdesiat tisíc mala,
a predsa sa nevydala.
|: a ja nemám iba, iba zlatý,
dostal sa mi bajúzatý. :|
Pod oblôčkom vyskakoval,
štyri groše ukazoval,
|: dajte mi to, dievča, dievča vaše,
a ja vám dám štyri groše. :|
Išli dievky ľan trhať, natrhali samú vňať,
u starieho Barana tancovali do rána.
Prišli domov ustatie a čižmičky zodratie,
otec chytil palicu a vyčistil Hanicu.
Moja milá taká je, keď má robiť chorá je,
keď husličky zahrajú, nožičky jej ihrajú.
Moja milá taký pes, nechcela mi švábku jesť,
len červené jabĺčka, aby bola ľahučká.
Beskyde, Beskyde, kdo po tobě ide,
černooký bača ovečky zatáčá,
černooký bača ovečky zatáčá.
Aj, bačo, bačo náš, černú košulku máš,
kdo ti ju vypere, když maměnku nemáš?
Kdo ti ju vypere, když maměnku nemáš?
Já nemám maměnku, ale mám galánku,
ona mi vypere černú košulenku,
ona mi vypere černú košulenku.
Ona ju vypere, ona ju vyválí,
až půjdu k muzice, každý mňa pochválí,
až půjdu k muzice, každý mňa pochválí.
Všeci sa starajú o moju chudobu,
a já sa nestarám, chvála Pánu Bohu,
a já sa nestarám, chvála Pánu Bohu.
Všeci sa ženijá, vojny sa bojijá,
a já sa nežením, vojny sa nebojím,
a já sa nežením, vojny sa nebojím.